Kamarádce, která zkazí prezentaci, řeknete, že se to stává každému. Sobě v té samé situaci řeknete, že jste neschopná a že to bylo jasné od začátku. Laskavost k sobě zní jako samozřejmost, a přesto je pro mnoho lidí těžší než laskavost ke komukoli jinému.
Dá se ale naučit. Začíná u vět, které si říkáte v duchu.
Proč je laskavost k sobě tak těžká
Většina z nás vyrůstala s představou, že přísnost vede k výkonu. Kdo se pochválí, usne na vavřínech. Kdo si odpustí, začne lajdat.
Ve skutečnosti to často funguje obráceně. Člověk, který se za každou chybu trestá, se začne chybám vyhýbat tak úzkostně, že raději nic nezkouší.
Přidává se i strach z toho, jak to vypadá. Mít se rád zní některým lidem sobecky. Jenže nejde o obdiv k sobě, jde o obyčejnou slušnost, kterou byste nabídli komukoli jinému.

Jak zní vnitřní kritik
Má většinou hlas někoho, koho znáte. Přísného učitele, nespokojeného rodiče, bývalého partnera. Používá slova, která jste kdysi slyšeli a která vám zůstala.
Pozná se podle absolutních výrazů. „Vždycky to pokazíš.“ „Nikdy nic nedotáhneš.“ „Všichni ostatní to zvládají.“
Prvním krokem není ho umlčet, ale všimnout si ho. Až ho příště uslyšíte, zkuste si v duchu říct: „Aha, to je zase on.“ Už jen ten odstup mu ubere sílu.
Věty, kterými se shazujeme
„Já jsem tak blbá.“ „To jsem celá já.“ „Na mě se stejně nikdo neohlíží.“ Říkáme je mimochodem, často se smíchem, a nevnímáme, jak moc se opakují.
Patří sem i odbývání pochval. Kolegyně řekne, že vám to sluší, a vy odpovíte: „Ale prosím tě, to je starý svetr.“ Druhý člověk dostane najevo, že jeho slova nemají váhu.
Zkuste jeden týden počítat, kolikrát se takhle shodíte. Nemusíte nic měnit, jen si to zapisujte. Většina lidí se nestačí divit. Jakou sílu mají naopak vlídné věty, popisujeme v článku Laskavá slova.
Laskavost k sobě začíná u slov
Nejjednodušší test je otázka: řekla bych tohle kamarádce? Pokud ne, nemáte důvod to říkat ani sobě.
Místo „jsem úplně k ničemu“ zkuste „dneska se mi to nepovedlo“. Místo „zase jsem selhala“ řekněte „tohle mi ještě nejde“. Rozdíl je malý, ale mění celé vyznění.
První věta dělá z chyby vaši vlastnost. Druhá ji nechává tam, kam patří – do jednoho konkrétního dne. Z takové pozice se dá jít dál.
Věty, které pomáhají
„Dělám, co můžu, s tím, co teď mám.“ Hodí se ve chvílích, kdy toho je moc a výsledek není dokonalý.
„Smím se unavit.“ „Nemusím to mít hotové dnes.“ „Chyba neznamená, že jsem špatný člověk.“ Krátké věty se nejlépe pamatují a dají se říct i v tramvaji.
Napište si jednu z nich na lísteček a dejte ho do peněženky. Podobně fungují ranní věty, o kterých píšeme v textu Afirmace pro srdce.
Soucit se sebou není výmluva
Častá obava zní: když na sebe budu hodná, přestanu se snažit. Jenže laskavý přístup neznamená, že chyby přehlížíte.
Znamená, že je přiznáte bez ponižování. „Ten termín jsem nestihla. Příště si práci rozvrhnu dřív.“ Odpovědnost zůstává, zmizí jen zbytečná krutost.
Dobrý trenér taky hráče po prohraném zápase neuráží. Řekne, co se nepovedlo, a ukáže, co zkusit jinak. Stejně můžete mluvit sama se sebou.
Když se nepovede práce
Pracovní chyby bolí zvlášť, protože je vidí ostatní. Člověk pak v noci přehrává poradu a vymýšlí, co měl říct jinak.
Pomáhá oddělit fakta od příběhu. Fakt je, že tabulka měla chybu. Příběh je, že vás teď všichni považují za neschopnou a brzy přijde výpověď.
Fakt se dá opravit, příběh většinou neplatí. Zítra pošlete opravenou verzi a za týden si na to nikdo nevzpomene – kromě vašeho vnitřního kritika.
Tělo, zrcadlo a šatna
Ráno před zrcadlem bývá vnitřní hlas nejkrutější. Komentuje vrásky, břicho, šedivé vlasy, kalhoty, které jsou zase těsnější.
Zkuste aspoň neutrální popis místo urážky. Ne „vypadám hrozně“, ale „jsem po špatné noci unavená“. Tělo, které vás nosí každý den, si zaslouží aspoň tolik ohledů jako cizí člověk.
Pomůže i obyčejná věc: vyřaďte ze skříně oblečení, ve kterém se cítíte špatně. Každé ráno pak nezačíná malou porážkou.
Vlídnost k sobě v roli mámy i táty
Rodiče se shazují možná nejčastěji. „Zase jsem křičela. Děti koukaly celé odpoledne do tabletu. K večeři byly rohlíky.“ Večer pak ležíte a počítáte selhání.
Děti přitom nepotřebují dokonalé rodiče. Potřebují ty, kteří se umí omluvit, napravit to a jít dál. „Promiň, že jsem na tebe zvýšila hlas, byla jsem unavená.“
Když takhle mluvíte s nimi, učíte je zároveň, jak mluvit sami se sebou. To je dar, který jim zůstane na celý život.
Když vás shazují druzí
Někdy vnitřní kritik jen opakuje to, co slyšíte doma nebo v práci. Pak nestačí změnit vlastní slova, je potřeba nastavit hranici.
„Takhle se mnou mluvit nebudeš.“ „Můžeš mi říct, co ti vadí, ale bez urážek.“ Takové věty jsou těžké a napoprvé se třesou. Přesto se vyplatí je vyslovit.
Pokud je ponižování dlouhodobé a cítíte se v něm uvězněná, informace o duševním zdraví a možnostech pomoci najdete na stránkách Národního ústavu duševního zdraví.
Malé každodenní rituály
Laskavost se nevytváří jen slovy. Patří k ní i to, jestli si dopřejete obědovou pauzu, jestli jdete spát včas a jestli si občas řeknete ne.
Zkuste večer napsat tři věci, které se ten den povedly. Klidně drobnosti: „Zavolala jsem mámě. Vyšla jsem na procházku. Neodpověděla jsem na mail v deset večer.“
Pomáhá také dopis sobě, ve kterém se oslovíte jako blízký člověk. Návod najdete v článku Dopis sobě samé.
Kdy si říct o pomoc
Někdy je vnitřní kritik tak hlasitý, že přehluší všechno ostatní. Pokud vás myšlenky na vlastní bezcennost provázejí celé dny, nespíte a nic vás netěší, nejde už jen o zlozvyk.
Obraťte se na praktického lékaře nebo psychologa. Přehledné informace o psychických obtížích nabízí i Národní zdravotnický informační portál.
V akutní chvíli pomůžou i dýchací a zklidňující věty z článku Uklidňující slova.
Laskavost k sobě v šesti větách
„Dělám, co můžu.“ „Tohle mi ještě nejde.“ „Smím odpočívat.“ „Chyba není moje jméno.“ „Řekla bych to kamarádce?“ „Zítra je nový den.“
Laskavost k sobě se nenaučíte za týden. Je to zvyk, který roste pomalu, větu po větě. Každá z nich ale ubírá prostor hlasu, který vás léta shazoval.
Další texty najdete v rubrice Léčivá slova, inspiraci k psaní pak mezi dopisy srdcem.
Obsah vytvořený s pomocí AI. Tento článek jsme připravili s pomocí umělé inteligence (AI) a před zveřejněním prošel redakční kontrolou. Za obsah odpovídá redakce webu.