Dopis muži, který nikdy neodešel, ale přestal mě vnímat
Píšu ti, i když jsi pořád tady. Sedíš naproti u stolu, slyším tě dýchat, cítím…
Píšu ti, i když jsi pořád tady. Sedíš naproti u stolu, slyším tě dýchat, cítím…
Ne proto, že bych neměla odvahu. Ale proto, že jsem konečně pochopila, že některé dopisy…
Někdy přijde ticho jako trest. Jindy jako dar. Dřív jsem z ticha vytahovala jen ozvěnu…
Když slunce klesá k obzoru a svět se zbarví do měkkých tónů, začínám myslet na…
Někdy si osud dává na čas. A když se rozhodne, že je ten správný okamžik,…
Každé ráno, když se svět probouzí do světla, si vzpomenu na tebe. Ne proto, že…
Trvalo to rok. Rok ticha, deště, zklamání, i malých radostí, které se ze začátku neodvažovaly…
Nikdy jsem si nemyslela, že láska může být tichá. Že se dá poznat v drobných…
Dnes pršelo. Tak ti píšu. Déšť má zvláštní schopnost — připomíná věci, které jsme chtěli…
Nikdy jsem nevěřila, že se dva lidé mohou ztratit a přesto zůstat navždy spojeni. Ale…