Tenhle dopis píšu, protože se mi po tobě stýská. Ne smutně, ne těžce. Stýská se mi po tobě tak jemně, že se u toho usmívám. Myslím na tebe během dne a ten pocit mě hřeje. A právě proto chci tenhle dopis o stýskání napsat tak, jak ho cítím – klidně, otevřeně a s láskou.
Stýskání, které mě nezatěžuje
Když si na tebe vzpomenu, nezastaví se mi dech. Naopak. Nadechnu se hlouběji. Vím, že existuješ, a to mi stačí. Ten pocit mě netlačí k otázkám ani k pochybnostem. Jen mi připomíná, že mám komu chybět a že někdo chybí mně.
Tenhle dopis o stýskání vzniká z maličkostí. Z toho, jak si vybavím tvůj úsměv, z toho, jak slyším tvůj hlas v hlavě, když mi něco vyprávíš, z toho, jak se mi vybaví tvoje ruka, když mě vezmeš za dlaň.
Chybíš mi v obyčejných chvílích
Nestýská se mi po velkých okamžicích. Stýská se mi po těch obyčejných. Po tom, jak sedíme vedle sebe, po tom, jak se ke mně nakloníš, když mi chceš něco říct, po tom, jak se smějeme stejným věcem.
Když jdu městem, všímám si míst, kde jsme spolu byli. Ne proto, že by mě bolela vzpomínka. Naopak. Připomíná mi, že ty chvíle existují. A že se k nim můžeme vrátit.
V tomhle dopise o stýskání ti chci říct, že mi chybíš právě takhle – přirozeně.
Jak se mi o tobě přemýšlí večer
Večer se myšlenky zpomalí. Dům ztichne a já mám prostor vnímat, co cítím. Často si lehnu, zavřu oči a představím si, že jsi blízko. Ne proto, abych utíkala před samotou. Ale proto, že mi ta představa dělá dobře.
Vzpomenu si, jak mě obejmeš. Jak se opřu o tvé rameno. Jak vedle tebe nemusím nic vysvětlovat. Tyhle myšlenky mě uklidňují. A já vím, že stýskání může být i něžné.
Stýskání jako důkaz blízkosti
Dřív jsem si myslela, že stýskání musí bolet. Že znamená prázdno. Dnes to cítím jinak. Stýskání mi připomíná, že mám s někým vztah, který má smysl. Že mezi námi existuje spojení, které funguje i na dálku.
Tenhle dopis o stýskání není prosbou ani výčitkou. Je jen sdílením. Chci, abys věděl, že na tebe myslím s lehkostí a radostí. Že mi chybíš tak, jak se chybí po někom, kdo do života patří.
Co mi tvá nepřítomnost dává
Když tu nejsi, víc si uvědomuji, co všechno s tebou sdílím. Vážím si toho, co máme. Nepotřebuji to kontrolovat ani zajišťovat. Stačí mi ten pocit, že mezi námi něco plyne.
Tvoje nepřítomnost mi připomíná přítomnost. To, jaké to je, když jsme spolu. A díky tomu se dokážu víc těšit. Ne netrpělivě, ale s klidem.
Ten okamžik, kdy se znovu uvidíme
Už teď vím, že až se znovu uvidíme, všechno zapadne na své místo. Nebudeme potřebovat dlouhá vysvětlení. Stačí pohled. Úsměv. Dotek.
Až přijde ten okamžik, budu ráda, že jsem si dovolila napsat tenhle dopis o stýskání. Protože mi pomohl pojmenovat, co cítím. A protože mi připomněl, že láska může být přítomná i tehdy, když zrovna nejsme vedle sebe.
To, co ti chci říct na závěr
Chybíš mi. Říkám to klidně a s úsměvem. Nechci, abys to četl jako tíhu. Čti to jako něhu. Jako důkaz, že mezi námi něco je.
Tenhle dopis o stýskání píšu proto, že se mi po tobě stýská hezky. A to je pocit, který stojí za to sdílet.
