Píšu ti milostný dopis pro muže, kterého miluju, protože někdy potřebuji dát něhu do slov. Nechci tě ohromit, nechci tě dojmout naschvál. Chci být jen pravdivá. Chci, abys věděl, že na tebe myslím i v obyčejných chvílích, a že mi s tebou chutná život. Když se mi rozbuší srdce jen při představě, že se večer uvidíme, beru to jako malý důkaz, že láska může být jednoduchá a přitom hluboká.
Proč ti píšu právě teď
Dnešek má zvláštní ticho
Dnes mám v sobě ticho, které nebolí. Nechci utéct do hluku. Chci se naopak zastavit. Sedím u stolu, dlaně mám položené na hrnku s čajem a přemýšlím o tobě. Ne o tom, co bude jednou. O tom, co je teď.
Chci ti to říct dřív, než to zase spolknu
Někdy mám tendenci držet city uvnitř, protože nechci působit příliš citlivě. Jenže já jsem citlivá. A vedle tebe se za to nestydím. Ty mě nenutíš být tvrdá. Ty mě vedeš k tomu, abych si dovolila být jemná.
Co na tobě miluju
Tvůj klid, který se přenáší
Když jsi se mnou, zpomalím. Nepřestanu žít, jen přestanu spěchat. Díváš se na svět tak, že mi to připadá bezpečné. Ne proto, že bys všechno vyřešil, ale proto, že u tebe nemusím bojovat.
Způsob, jakým mi dáváš pozornost
Miluju, že posloucháš. Opravdu posloucháš. Nečekáš, až domluvím, abys mohl odpovědět. Vnímáš mě. Pamatuješ si drobnosti. Víš, co mě rozesměje. Víš, kdy mi stačí ticho. Tím mi říkáš: „Záleží mi na tobě.“
Tvoje přirozenost
Nehraješ si na dokonalost. Neprodáváš mi iluzi. Ukazuješ mi člověka. A právě to mě přitahuje nejvíc. Když se usměješ tím svým nenápadným úsměvem, mám chuť přisunout se blíž a zůstat.
Jaké to je, když jsme spolu
Měním se vedle tebe k lepšímu
Vedle tebe se víc směju. Ne tak na oko, ale skutečně. Všímám si, že na sebe netlačím. Dovolím si odpočívat. Přestanu se opravovat uprostřed věty. Přestanu se omlouvat za to, že něco cítím.
Obyčejné chvíle mají najednou chuť
Nejvíc mě dojímá, že mi stačí obyčejnost. Procházka. Káva. Film, u kterého se jen občas na sebe podíváme. Večer, kdy spolu sedíme a mluvíme o dni. Tyhle momenty mi dávají pocit domova.
Držíš mě tak, že se v tom neztrácím
Když mě obejmeš, necítím tlak. Cítím bezpečí. Nepřitáhneš si mě jako věc. Přijmeš mě jako člověka. A já se v tom objetí neztratím. Naopak se v něm najdu.
Doteky, které si pamatuju
Ruka v ruce
Miluju, když mě vezmeš za ruku. Ten stisk mi připomíná, že nejsem sama. Nemusíš mluvit. Stačí, že jdeš se mnou. Někdy se dívám na naše spojené prsty a říkám si, že některé odpovědi mají tvar doteku.
Polibek, který mi zůstane na rtech
Když mě políbíš, děláš to tak, že to nebolí ani v hlavě. Nemusím nic dokazovat, nemusím se snažit. Jen se ti otevřu. Ty polibky ve mně nechávají klidné teplo, které se rozlije do celého těla.
Drobná gesta
Všimla jsem si, jak mi odhrneš pramen vlasů z tváře. Jak se ke mně nakloníš, když mluvím tiše. Jak mi podáš ruku, když vystupuju z auta. Tyhle maličkosti ve mně budují jistotu. A jistota mi dovolí milovat víc.
Co mi s tebou dochází
Láska nemusí být hra
Dřív jsem se v lásce často ptala, co znamenají slova, co znamenají pauzy, co znamená ticho. S tebou se ptám méně. Ty mi dáváš jasnost. Ne strohou, ale jemnou. A já díky tomu přestanu hledat skryté významy.
Nemusím utíkat
To je pro mě možná největší změna. Nehledám únikovou cestu. Nepřipravuju si v hlavě obranu. Nečekám, kdy přijde změna nálady. Cítím, že mohu zůstat. A když mohu zůstat, mohu se i opravdu otevřít.
Učím se přijímat
Učím se přijímat pochvalu, učím se přijímat péči, učím se přijímat něhu bez pocitu, že ji musím hned vyvážit výkonem. Když mi nabídneš podporu, nepřemýšlím, jestli si ji zasloužím. Prostě ji vezmu. A v tom je obrovská úleva.
Co si přeju, aby sis z toho dopisu odnesl
Nechci sliby, chci přítomnost
Nepotřebuji, abys mi maloval budoucnost. Potřebuji, abys zůstal opravdový. Abychom spolu mluvili, když něco bolí, abychom se spolu smáli, když je nám lehko. Abychom se drželi za ruce i v obyčejných dnech.
Chci, abys věděl, že tě vidím
Vidím tvoji snahu, vidím tvoje ticho, když přemýšlíš, vidím tvůj humor. Vidím tvou jemnost, kterou neukazuješ každému. A právě proto si tě vážím. Ne jen jako muže, ale jako člověka.
Chci ti dát to samé
Chci ti dát klid, který dáváš mně, chci ti dát domov v pocitu, ne v místě, chci tě obejmout tak, aby sis oddechl, chci být žena, vedle které nemusíš hrát roli.
Závěr, který ti řeknu jednoduše
Někdy se mě lidé ptají, jak poznám, že je to ono. Já to poznám podle toho, že se mi dýchá volněji. Podle toho, že se těším na obyčejnost. Podle toho, že se přestanu bát, když mi na někom záleží.
A proto ti to napíšu úplně napřímo: miluju tě. Ne dramaticky. Ne hlučně. Miluju tě tak, že se mi chce zůstat. Tak, že se mi chce být lepší. Tak, že mi chutná každý další den, ve kterém jsi.
