Když někdo blízký zemře, přestaneme umět mluvit. Bojíme se, že připomeneme bolest, řekneme něco nevhodného nebo se rozbrečíme dřív než pozůstalý. Slova soucitu přitom nemusí být chytrá – musí být přítomná, konkrétní a trvat déle než pohřební den.
Nejhorší, co můžeme udělat, je mlčet a raději nepřijít.
Proč slova soucitu tak často nepřijdou
Většina lidí mlčí ze strachu. Nechtějí rýpat do rány a říkají si, že pozůstalý se ozve, až bude chtít.
Jenže ten, kdo truchlí, nemá sílu žádat. Rozhoduje se mezi tím, jestli ráno vstane, ne mezi tím, komu zavolá. Mlčení okolí proto čte jako opuštění.
Pomáhá připomenout si, že bolest tam už je. Nelze ji připomenout, protože nikam neodešla. O tom, jak podpořit člověka v krizi, píšeme i v článku Slova podpory.
Co říct hned po úmrtí
Stačí velmi málo. „Je mi to moc líto.“ „Nevím, co říct, ale jsem tady.“ „Myslím na vás.“
Přidejte jméno zemřelého. Pozůstalí popisují, že slyšet jméno je úleva – okolí se ho totiž většinou začne vyhýbat, jako by ten člověk nikdy nebyl.
A pak zmlkněte. Nepotřebujete zaplnit ticho. Přítomnost bez řečí je v prvních dnech to nejcennější.
Slova soucitu, která ubližují
„Byl to boží plán.“ „Aspoň se netrápil.“ „Máš ještě děti.“ „Čas všechno zahojí.“
Všechny mají společné to, že zmenšují ztrátu. Snažíme se jimi utěsnit vlastní nepohodlí, ne pomoct druhému.
Zvlášť nešťastné jsou rady, kdy už by měl být truchlící „přes nejhorší“. Smutek nemá jízdní řád a každá zmínka o něm zvyšuje pocit selhání.
Jak napsat kondolenci
Držte se tří částí. Vyjádření lítosti, konkrétní vzpomínka na zemřelého a nabídka pomoci, kterou splníte.
Vzpomínka je nejdůležitější. „Vždycky mi na chodbě nabídla kávu, i když jsem šla jen kolem.“ Pozůstalí si takové věty čtou opakovaně, protože jim ukazují, že ten člověk existoval i mimo rodinu.
Vyhněte se citátům z internetu. Vlastní neobratná věta je lepší než dokonalá fráze, kterou už dostali dvacetkrát.
Pomoc, která opravdu pomůže
Konkrétní nabídka místo obecné. „Přivezu ve čtvrtek oběd.“ „Vyzvednu děti ze školy celý příští týden.“ „Vyřídím pojišťovnu, jen mi dej papíry.“
Administrativa po úmrtí je vyčerpávající a nikdo na ni nemá hlavu. Právě v ní se dá pomoct nejvíc, aniž byste museli hledat slova.
Podporu pro pozůstalé i praktické návody nabízí Cesta domů, která provází rodiny v závěru života i po něm.
Slova soucitu po pohřbu
Nejtěžší období nastává, když odjedou příbuzní a skončí volno. Byt je prázdný, telefon ztichne a začíná normální život, který normální není.
Zapište si do kalendáře upomínku na měsíc, na tři měsíce a na první výročí. Zpráva v takový den má obrovskou váhu, protože nikdo jiný si nevzpomene.
Stačí jedna věta. „Myslím dnes na tebe i na něj.“ Nemusíte čekat odpověď.
Když truchlí dítě
Děti truchlí jinak. Střídají pláč se hrou a působí, jako by se jich to netýkalo. Není to lhostejnost, ale způsob, jak dávkovat bolest.
Mluvte pravdivě a bez metafor. „Babička umřela“ je srozumitelnější než „odešla“ nebo „usnula“, které dětem zamotají hlavu a někdy vyvolají strach ze spánku.
Odpovídejte na otázky, i když se opakují. A dovolte jim vidět, že pláčete – učí se tím, že smutek se smí.
Jak mluvit s člověkem, který ztratil dítě
Tady selhává skoro každá věta. Rodiče popisují, že nejhorší jsou pokusy o útěchu a ujišťování, že budou mít další.
Používejte jméno dítěte. Ptejte se na ně. Vzpomínejte nahlas. Rodiče se bojí hlavně toho, že na jejich dítě všichni zapomenou.
A buďte trpěliví s časem. Tenhle typ ztráty se nezpracovává měsíce, ale roky, a okolí většinou zmizí po prvním půlroce.
Soucit při jiných ztrátách
Ne každý zármutek má pohřeb. Potrat, nemožnost mít děti, rozvod, utracené zvíře, ztráta domova po požáru. Okolí u nich často vůbec neví, že má kondolovat.
Přitom platí totéž: pojmenujte ztrátu nahlas, nesnažte se ji zmenšit a nabídněte konkrétní pomoc. „Vím, že jsi o něj přišla. Je mi to líto.“
Zvlášť u ztráty nenarozeného dítěte bývá mlčení okolí drtivé. Rodiče popisují, že nejvíc pomohl ten, kdo se odvážil zeptat, jestli mělo jméno.
Slova soucitu v práci
Návrat do zaměstnání po úmrtí blízkého je zvláštní den. Většina kolegů buď mlčí, nebo se tváří, že se nic nestalo, což je pro pozůstalého vyčerpávající.
Stačí krátká věta hned první den. „Mrzí mě, co se stalo. Kdybys potřebovala cokoli přehodit, řekni.“ Pak přejděte k práci a nechte člověka pracovat.
Vyhněte se veřejnému projednávání na poradě. Soukromí je v takové chvíli forma ohleduplnosti, i když to vypadá jako lhostejnost.
Když soucítíme dlouhodobě
Doprovázet někoho v zármutku je vyčerpávající. Po čase přijde únava a s ní výčitky, že je člověk netrpělivý.
Je to normální a nemusíte se za to stydět. Rozdělte péči mezi víc lidí a domluvte si, kdo kdy volá a kdo kdy přijede.
Hlídejte si vlastní hranice. Vyhořelý podporovatel nepomůže nikomu, nejméně tomu, kdo truchlí.
Co říkají sami pozůstalí
Když se jich ptáte s odstupem, opakují tři věci. Nejvíc pomohli lidé, kteří přišli a mlčeli. Nejvíc ublížili ti, kteří radili. A nejhorší byli ti, kteří zmizeli úplně.
Často zmiňují i drobnosti, které si nikdo nepamatuje. Že někdo přinesl nákup a nechal ho za dveřmi. Že soused posekal trávník. Že kolegyně beze slova převzala směnu.
Skoro nikdo si nevybavuje obsah kondolencí. Zato si všichni pamatují, kdo je napsal – a kdo ne.
Čtyři věty, které se dají použít vždy
„Je mi to líto.“ „Vzpomínám si na něj.“ „Nemusíš nic říkat.“ „Ozvu se za týden.“ Tyhle slova soucitu fungují u kolegy, u sousedky i u blízké kamarádky.
Když si nejste jistí, začněte první z nich a zbytek nechte být. Krátkost není chlad, naopak dává druhému prostor.
Jak takovou podporu udržet dlouhodobě, popisujeme i v článcích Slova útěchy a Uklidňující slova.
Jedna zpráva ještě dnes
Vzpomeňte si na někoho, kdo letos ztratil blízkého a vy jste se od pohřbu neozvali. Napište mu dvě věty.
Slova soucitu nemusí být dokonalá. Musí přijít – a nejlépe i tehdy, když už si všichni ostatní myslí, že je po všem.
Další texty najdete v rubrice Léčivá slova nebo mezi dopisy srdcem.
Obsah vytvořený s pomocí AI. Tento článek jsme připravili s pomocí umělé inteligence (AI) a před zveřejněním prošel redakční kontrolou. Za obsah odpovídá redakce webu.
Maruška Slavíčková 
