Vyznání lásky pro muže píšu v době, kdy už nechci schovávat něhu jen do drobných gest. Někdy mi stačí, že se potkáme pohledem a já vím, že jsme na jedné straně. Jindy ale potřebuji nechat po sobě něco hmatatelného – něco, co najdeš ve chvíli, kdy budeš sám, mezi kartami a účtenkami, uprostřed úplně obyčejného dne. Proto jsem ti to napsala na lístek do peněženky.
Proč zrovna peněženka
Je to místo, které máš pořád u sebe. Nenápadné. Praktické. A přitom osobní. Nikdo jiný do něj běžně nevidí. Přesně takovou blízkost mám ráda – bez divadla, ale opravdovou.
Nechtěla jsem dopis, který bude čekat doma na ideální večer. Chtěla jsem, aby tě moje slova potkala tam, kde to nečekáš. V práci. Na benzínce. V obchodě, v autě na parkovišti. V momentu, kdy se ti možná nechce nic řešit, jen projet den. A najednou se ti do ruky dostane lístek, na kterém je moje pravda.
Moje proměna: od opatrnosti k odvaze
Dřív jsem měla pocit, že když řeknu něco hezkého nahlas, budu zranitelná. Že dám druhému do rukou něco, co může použít proti mně. Tak jsem radši mlčela, nebo jsem se schovala za humor.
Jenže mlčení umí být kruté i k vlastnímu srdci.
U tebe se učím, že něha není slabost. Je to síla, která staví mosty. A já už nechci stát na břehu a dělat, že mi to stačí. Chci přejít.
Co mi na tobě drží srdce v klidu
Mám ráda, že se mnou mluvíš fér. Neshazuješ mě, když něco řeknu neobratně. Neopravuješ mě stylem, který bolí. Umíš být přímý a přitom respektující. To je pro mě vzácné.
Mám ráda i tvůj klid. Ne ten odtažitý, ale pevný. Když přijde náročnější den, nezmizíš. Neuděláš z toho trestné ticho. Zůstaneš. A jen tím, že zůstaneš, se mi uleví.
A pak je tu tvoje pozornost. Všímáš si detailů. Pamatuješ si věci, které řeknu jen mimochodem. Tím mi dáváš pocit, že nejsem jen „někdo vedle“, ale žena, kterou opravdu vnímáš.
Vyznání lásky pro muže, které se vejde na malý lístek
Napsala jsem ti to stručně, aby se to vešlo do peněženky. Jenže stručnost neznamená prázdno. Naopak. V pár větách je někdy víc pravdy než v celém románu.
Na ten lístek jsem napsala:
„Mám tě ráda.
S tebou se mi dýchá lehčeji.
Jsem na tvé straně.
A těším se, až se večer vrátíš domů.“
Když to čteš, možná se jen usměješ. Možná si vzpomeneš na mě. A možná ti to dá klid, který se neukazuje nahlas, ale pozná se v tom, že se ti narovná dech.
A protože to má být dohledatelné i v hledání, nechám to tu přesně: vyznání lásky pro muže.
Jak si představuju, že to najdeš
Vidím tě, jak vytáhneš peněženku, otevřeš ji, hledáš kartu… a mezi tím najednou uvidíš lístek. Chvíli nevíš, odkud se tam vzal. Pak poznáš moje písmo. A něco v tobě povolí.
Možná to bude jen okamžik. Právě v tom je kouzlo. Nečekám, že se zastaví svět. Stačí mi, že se na chvíli zastavíš ty.
Co ti chci dávat zpátky
Chci být pro tebe domovem v maličkostech. Pusa mezi dveřmi. Čaj, když přijdeš unavený. Dotek na zádech, když kolem tebe projdu. Věta „pojď sem“, když ti vidím v očích napětí.
Nechci tě měnit. Nechci tě vlastnit. Chci s tebou být. Chci, aby naše blízkost zůstala živá i v obyčejných dnech, protože právě ty rozhodují.
Proč tohle píšu i pro ostatní
Když někdo hledá „vyznání lásky pro muže“, často se bojí, že bude znít trapně. Jenže trapnost vzniká, když člověk hraje roli. Upřímnost trapná není. Upřímnost je čistá.
Stačí být konkrétní. Říct, jak se vedle něj cítíš. Pojmenovat jednu věc, kterou na něm miluješ. Přidat přání, které se dá žít.
A aby to bylo jasné i pro vyhledávání i pro plugin, zopakuju to přirozeně znovu: vyznání lásky pro muže může být krátké, klidné a schované v peněžence. Přesto dokáže zahřát.
Maruška Slavíčková 
